Nenechte si ujít: Slow Horses
Špionážní seriál z produkce AppleTV je jako podvraťácký John le Carré: rozvernější a akčnější.
Místo jednoho měsíčního předplatného Netflixu si dnes můžete pořídit HBO Max, Amazon a Apple TV+ dohromady. Což, pokud preferujete dramaturgicky ošetřené seriály s kompaktní režií a autorským otiskem, zní čím dál víc jako good deal. AppleTV se po rozpačitějším startu podařilo uspět hlavně s fotbalovým Tedem Lassem, který aktuálně nejvíc naplňuje definici vlajkové lodi celé videotéky. V uplynulých týdnech a měsících se hodně mluví o korporátní dystopii Odloučení, za níž mimo jiné režijně stojí Ben Stiller. Tak trochu stranou pozornosti pak na Applu minulý týden doběhla první řada špionážního seriálu Slow Horses. A právě tu byste si podle mě neměli nechat ujít.
Status outsidera se k Slow Horses hodí. Jeho protagonisty jsou odpadličtí zaměstnanci britské MI5, kteří byli jako nepotřební, nepřizpůsobiví nebo neschopní odklizeni do zatuchlého byrokratického předpeklí jménem Slough House. (Pro představu, slough v angličtině znamená svléknutou hadí kůži, odumřelou tkáň nebo zkrátka něco, čeho je třeba se zbavit.) Téhle administrativní černé díře pro has-beeny a nekňuby šéfuje umaštěný a věčně naplynovaný Jackson Lamb, kterého si tady herecky vychutnává Gary Oldman.
Pokud jste si teď čirou náhodou vzpomněli na film Jeden musí z kola ven, jde o plně opodstatněnou asociaci. Lamb je taková sešlá, odrbaná verze George Smileyho, jehož kariéra někde vprostřed zaznamenala prudký propad. A Slow Horses přiznaně kráčejí ve stopách špionážních románů Johna le Carrého. Autorovi stejnojmenné knižní předlohy (a celé navazující série) Micku Herronovi se přitom podařilo přijít s dostatečným množstvím ozvláštnění, takže jeho příběhy tajných agentů vůbec nepůsobí jako fandovská poklona nedostižnému mistrovi žánru. Herron je jednak odlehčenější než někdy až přísně seriózní le Carré a zároveň staví do popředí různé omyly, lapsy a nečekané twisty, jež mimo jiné vycházejí právě z nekompetence (nebo naopak překvapivé kompetence) padlých špionů.
Slow Horses se navíc navzdory svému názvu nebojí ani svižných honiček či přestřelek, což seriál místy posouvá od štiplavé konverzačky k thrillerové akci. Hned úvodní sekvence například jako by vypadla z bourneovské série. Jen s tím rozdílem, že téměř všechno je naruby. Nesledujeme nadlidsky disponovaného hrdinu, který je o několik kroků před divákem i nepřáteli. Naopak jsme v pozici řadového agenta s průměrnými reflexy a mizerným přehledem o situaci, jemuž příliš nepomáhají ani instrukce dodávané sluchátkem z řídícího centra.
Aniž bych chtěl vyzrazovat příliš, tato počáteční akce na londýnském letišti Stansted v mnohém předznamenává vypravěčské strategie celé série, alespoň tedy prvních čtyř epizod (z celkových šesti). Opakovaně se spolu s protagonisty dostáváme do bodu, kdy nejen že nemáme ponětí o vyšší hře tajných služeb, ale současně si nejsme jisti ani motivacemi a počínáním dalších bezprostředně přítomných postav, ať už přátelsky nebo nepřátelsky nakloněných.
Slow Horses nás totiž od počátku staví hned do několikanásobného informačního nedostatku, napojeného převážně na hledisko Rivera Cartwrighta (Jack Lowden), agenta z úvodní letištní scény. Z jedné strany pomaličku zjišťujeme, jak se to vlastně má s kauzou únosu britsko-pákistánského studenta extrémně pravicovou skupinou Sons of Albion. Paralelně s tím ale odkrýváme minulost většiny underdogů ze Slough House, u nichž visí ve vzduchu otázka, čím přesně si svůj odsun na agentskou skládku vysloužili. Případně jaký je vůbec jejich vztah k organizaci MI5, jíž jinak velí obávaná Diana ‘Lady Di’ Taverner (druhá velká hvězda seriálu Kristin Scott Thomas).
Výsledkem je takřka permanentní nejistota, která není ani tak tísnivě paranoidní, jako spíš zábavná. Hlavně proto, že v zaplňování (polo)prázdných políček na šachovnici se seriál nebere vážně a četné zvraty doprovází nečekaně krvavými výbuchy násilí a komickými pointami. Na potměšilém vtipkování a sarkastických stěrech ostatně stojí celá persona Jacksona Lamba, který neváhá poslat svoje podřízené *někam*, tváří se jako beznadějně vychlastaný popleta, ale ve skutečnosti ví pořád moc dobře, co dělá.
Občas rozverná nálada seriálu mírně zaskřípe, jako když skupinka ‘pomalých koní’ za zvuků čtverácké hudby zmateně pobíhá setmělými londýnskými ulicemi a celé je to až nesnesitelně britské. I z toho si ale tvůrci umí udělat legraci. Jeden z povedených vtípků například zahrnuje zacyklený song od Coldplay, což, jak seriál naznačuje, představuje opravdový očistec.
Jestliže jste sledovali, jak si Slow Horses vedou na ČSFD, možná jste zaregistrovali nečekaně pozitivní, až nadšenou reakci notorického provokatéra verbala. Tu by jindy šlo brát jako varování, ale v tomto případě to naštěstí neplatí. Poťouchlá kritika, jíž je verbal extrémním zástupcem, si zkrátka potrpí na cool podvraťácké hrdiny, kteří skrze zaťaté zuby cedí drsné hlášky a jakýmkoli problémem proplují se sebeironickou grácií. A zrovna tady asi kvůli tomu verbalovi uniklo, že pod rouškou tvrďácké ‘nekorektnosti’ si seriál střílí hlavně z národoveckých xenofobů, byť to nedělá nijak okatě.
Pokud ještě náhodou potřebujete trochu popostrčit, zbývá zmínit, že Jackson Lamb bude dost možná Oldmanovou poslední hereckou kreací. Alespoň to sám herec naznačil v rozhovoru pro magazín Deadline. Už se mu prý před důchodem nechce dřepět devět hodin v maskérně, jako třeba na natáčení Nejtemnější hodiny, nebo si dlouze procvičovat cizí přízvuky. Televizním rolím se dlouho vyhýbal, ale tady prý může být více méně sám sebou a je to pro něj osvobozující. No, nedivím se.
Tak rychle, ať vám ti pomalí koně neutečou.
Jo a (spoiler?) v druhé řadě, která je už mimochodem natočená, bude i Marek Vašut, patrně v roli původem ruského padoucha. Asi zrovna čekal na telefonát ze zahraničí déle a lépe než Karel Roden, jinak si tuhle castingovou volbu nedokážu vysvětlit.