Proč Tisíc a jeden film?

Jasně, všichni známe obří bichle typu 1001 ____, co musíte ____ než zemřete. Jsou to ty nejhorší vánoční dárky. Do knihovny je mnohdy pro jejich monstrózní rozměry nevměstnáte, a tak si z nich pak, třeba jako já, uděláte podložku pod monitor. Spíš berte název tohoto substacku jako předzvěst šíře témat, o kterých tu chci psát: od obskurních artovek přes popkulturní megahity až po metakritické úvahy. Nehledě na to, že svérázná filmová trilogie Tisíc a jedna noc portugalského režiséra Miguela Gomese patří mezi moje největší zážitky posledních deseti let. A taky možná, že jako Šeherezáda tajně a neskromně doufám, že moje příspěvky budete hltat jeden za druhým, nebude se vám chtít spát a hlavně - že mě nebudete chtít zabít.

Odebírat

Proč substack?

Zkrátka jsem získal dojem, že nazrál čas mít svůj vlastní prostor pro texty, glosy, rozpracované projekty. Místo, kde by mě nesvazovaly rubriky časopisů ani editorské připomínky a kde bych měl zároveň přímý kontakt se čtenáři. Nechci sem proto psát standardní recenze, které si můžete přečíst jinde. Rád bych si jednak ze substacku udělal jakousi laboratoř nápadů souvisejících s tématy a činnostmi, jimž se věnuju hlavně filmovědně. Tam aktuálně patří disertační výzkum (české) filmové kritiky v digitální éře nebo semestrální kursy zasvěcené například artové kinematografii nebo ekokritice. Ale protože jsem byl vždycky kulturní všežravec a zajímá mě kdesi cosi, občas si tu odložím i nějaký hodně přešpekulovaný článek třeba o trashovém seriálu z Netflixu. No a nakonec je tu rovina “psaní pro radost”, která bývá lákavější než psaní na objednávku nebo psaní z povinnosti. Taky proto (zatím) nechci svůj substack zpoplatňovat.

Odebírat

Kdo jsem?

Raný mileniál vyrůstající v éře nezřízeného devadesátkového optimismu, kdy DJ Bobo, United Colors of Benetton a jehovisti zvěstovali rajský svět pro všechny lidi bez rozdílu. Snad i proto ze mě nikdy nebude zapšklý cynik. K (pop)kultuře se snažím přistupovat pokud možno vstřícně, nehledám na všem zbytečně mouchy a pořád ještě se snadno nadchnu. Vyhovuje mi přemýšlení v širokých souvislostech, napříč různými dimenzemi a myšlenkovými směry. Hodně sice řeším symetrii a strukturu textů, ale občas se neuhlídám a udělám asociativní odbočku jen proto, že tam chci prostě dostat všechno. Rád experimentuju s formou a stylem svého psaní, nedokážu vystát rutinu, repetitivnost, strojovost uvažování i výrazu. Obvykle píšu pro Cinepur, A2 nebo Film a dobu. Působím na Ústavu filmu a audiovizuální kultury na FF MU v Brně. Nejaktivnější jsem na twitteru.

Odebírat